Gerard, Kanada, 35 let
Když jsem přijel před pěti lety poprvé do Hanoje, věděl jsem, že se tu chci věnovat vietnamskému bojovému umění. Přátelé mých přátel mi představili Quanga. Ten mi vysvětlil historii Shao Lin Kung Fu ve Vietnamu a také jak asijská bojová umění mají v mnohých směrech stejný čínský původ. Dle jeho názoru je vždy nejlepší studovat přímo u zdroje. Ale jelikož jsem byl přesvědčen, že chci studovat „vietnamské“ bojové umění, doporučil mi nějaké další mistry v Hanoji a popřál mi hodně štěstí, abych našel to, co jsem hledal
O měsíc později jsem se ke Quangovi vrátil a od té doby studuji pouze u něj
První den jsem se Quanga zeptal, jestli preferuje čínské oslovení pro mistra „si phu“ nebo raději vietnamské oslovení „thay“. Odpověděl, že nemá rád ani jedno a abych ho raději oslovoval „anh“ neboli „starší bratře“. Toto podle mého názoru vystihuje Quangův styl učení a také jeho charakter. Jeho trénink a zkušenosti ho činí mým starším bratrem, nicméně oba patříme do stejné rodiny – do rodiny žáků bojového umění. Tím, že boří hranice mezi „mistrem“ a „studentem“ a nahrazuje ho vztahem mezi mladším a starším bratrem, vytváří prostředí, které podněcuje otázky a experimentování a povznáší kvalitu a schopnost učení.
Quang má úžasné porozumění pro mechaniku těla. Když mi nejde určitý krok či pohyb a začínám být frustrovaný nad svou vlastní neschopností, zeptám se ho, čím to je, že mi to nejde. Quang se ještě jednou podívá a potom mi řekne, abych otočil pravou nohu o dalších 20 stupňů v určité fázi pohybu: a jako zázrakem najednou vše jde. Jsou to právě tyto dva důvody, které vysvětlují, proč i po pěti letech stále vstávám každé ráno v 5 hodin, abych studoval s Quangem: nejen kvůli jeho obrovskému porozumění pro bojové umění, ale také proto, že vytváří příjemné prostředí, ve kterém může tuto svoji znalost předat svým studentům. |
|
