Thanh    
                Hoa, Vietnam, učitelka Mezinárodní školy OSN v Hanoji   
                   
                       
                Kungfu není mojí první    
                zkušeností s bojovým uměním. Na střední škole jsem začala    
                trénovat taekwondo. Ne proto, že bych byla velkým fanouškem    
                taekwonda, ale proto, abych mohla zastrašit případné násilníky,    
                jak mi řekl můj tatínek, když se poprvé z malého města přestěhoval    
                do Hanoje.   
                   
                   
                   
                 Po pěti letech a po všech těch silných úderech a    
                vysokých kopech jsem konečně dosáhla na černý pásek. Doma    
                ho schovávám na čestném místě jako památku na můj životní    
                úspěch.   
                   
                    
                   
                 Poslední léta na univerzitě byly hodně rušné. Na    
                bojová umění nebyl čas. Říkala jsem si: “Dosáhla jsem    
                to, co jsem chtěla, tak proč něco víc?”     
                Rozloučila jsem se se všemi těmi léty pocení a tréninku    
                jako “správný” kluk. Oblékla jsem na sebe tradiční ženský    
                vietnamský oděv “ao dai” se vší jeho pokorností a tradičními    
                hodnotami.   
                   
                    
                   
                 Následujících deset let jsem věnovala čas pouze práci    
                a rodině. Někdy, když jsem procházela kolem sportovních    
                center, kde se děti učily vysoké výkopy, se mě trochu    
                zmocnily melancholické pocity, ale říkala jsem si: “Inu,    
                staré časy, chybí mi to.” Někdy jsem byla v pokušení zajít    
                opět na taekwondo, ale už jsem si sama sebe neuměla dobře představit,    
                jak skáču do výšky a dělám vysoké výkopy. Už ne v mém    
                věku.   
                   
                    
                   
                 Mistra Quanga jsem potkala úplně náhodou, nebo možná    
                magickým zásahem našeho osudu “bojových umění”. Řekl:    
                “Přijď v létě začít trénovat, když budeš mít čas.”    
                “Já?”, říkala jsem si a s určitými pochybnostmi jsem šla    
                na mistrovu hodinu, abych si později splnila svůj celoživotní    
                sen.   
                   
                    
                Mistr    
                Quang mi neříkal, abych dávala do svých úderů a kopů veškerou    
                svou sílu, což by pro mě v mém věku bylo již obtížnější.    
                 Místo toho mi vysvětlil,    
                odkud se moje síla bere, kde se nacházejí energetické body v    
                těle a jak můžu s využitím těchto bodů vyvinout ohromnou    
                sílu. Co mě nejvíce ohromilo, bylo to, jak jsem mohla začít    
                vytvářet vnitřní sílu místo té vnější jako dříve a    
                také jsem se naučila, jak správně dýchat a tak uvádět v    
                rovnováhu své vnitřní orgány. Trik spočívá v tom, že    
                musíte plně harmonizovat všechny části svého těla, abyste    
                získali tu největší sílu, jakou je vaše tělo schopno    
                vyvinout. Moje tělo a pohyby byly zpočátku velmi napjaté.    
                Mistr Quang mě naučil, jak relaxovat a přitom stále získávat    
                tu největší sílu.   
                   
                    
                   
                 Měla jsem štěstí, že jsem se mohla věnovat jak    
                Kungfu, tak Taichi. Mistr Quang vytvořil něco tak jedinečného,    
                co předává svým žákům, a co by se dalo nazvat “Quangkungfu”.    
                V jeho učení naleznete tradiční Shaolin Kungfu, které    
                vzniklo v Číně před tisíci lety, v kombinaci s mistrovou třicetiletou    
                zkušeností cvičení a výuky. Mistr Quang mi jednou řekl:    
                “Všechno vstřebávej a vytvoř si z toho svoje vlastní    
                Kungfu, založené na tom, co jsem tě naučil”. Netrénovala    
                jsem pasivně, ale snažila jsem se nalézt cestu, jak se zlepšovat.    
                Je možno na to nahlížet jako na inteligentní bojové umění,    
                kdy jak učitel, tak student, jsou plně zapojeni do procesu    
                dosažení něčeho.   
                   
                    
                   
                 Můj obdiv a inspirace Kungfu a Taichi ve mne rostou po každé    
                hodině. Cítím se zamilována po každé hodině. Jak moje    
                fyzické, tak i psychické zdraví se výrazně zlepšilo.    
                Kungfu a Taichi mne změnilo k lepšímu v mnohých ohledech.    
                Nejenom, že jsem nebyla nachlazená a neměla chřipku od té    
                doby, co jsem začala trénovat s mistrem Quangem, ale také    
                jsem se stala více sebevědomou, klidnou a silnou.   
                   
                    
                   
                 Roste ve mně něco nového. Nevím přesně od kdy, ale    
                Kungfu a Taichi se stalo terapií pro mé dělo a duši.   
                   
                  |